Troja: první svatostánek nejen slávistického rugby

65 let je pořádný kus historie. Alespoň optikou sportovního klubu. Přesně tolik let má Rugby Club Slavia Praha vlastní hřiště. A spolu s ní i české rugby. To první vzniklo v Troji na jaře v roce 1949. Protože se blíží 100. výročí založení našeho klubu, budeme vám (ne)pravidelně přibližovat zajímavosti ze sešívané historie.

 

Začátky našeho klubu se ovšem začaly psát na Letné, stejně jako v případě fotbalistů, házenkářů nebo atletů s hvězdou postavenou na špičku. Zde v roce 1927 mimo jiné díky přičinění ing. Karla Ludvíka, prvního náčelníka sešívaných rugbistů vznikl náš klub, přesněji odbor rugby footballu SK Slavia Praha. Této kapitole se budeme věnovat jindy, nyní chceme popsat okolnosti vzniku prvního travnatého rugbyového hřiště u nás.

 

Do té doby naši borci trénovali a hráli na škváře na zmiňované Letné. Trávu znali jen z výjezdů na mezinárodní utkání například do Německa nebo Francie. Nové zázemí v Troji jsme získali do užívání, protože Letná byla po nacistickém bombardování zcela zničena. Pro náš klub to byla významná událost, umožnila rozvoj oddílu, především směrem k mládežnickým kategoriím.

 

Tehdejší borci vedeni legendárním Alfonsem Zedou si na pravém břehu Vltavy museli připadat jako v rugbyovém ráji, Edenu. Poprvé měli šatny, sociálku a o dva roky později v Troji vztyčili i háčka. O hřiště se tehdy dělili nejen s reprezentací, ale také s mnoha dalšími kluby, za všechny jmenujme Tatrovku nebo Spartu. Na čas zde našli útočiště i fotbalisté s Pepi Bicanem v sestavě.

 

Paradoxně na další ligový titul, šestý v pořadí, jsme si museli několik let počkat, přesněji až do roku 1956. Do té doby náš klub luxoval armádní ATK Praha, respektive ÚDA Praha, kam v jeden rok zamířilo dokonce dvanáct hráčů ze sešívaného „áčka.“ Vojáci i díky posilám z Troje v té době získali tři triumfy v řadě. I přesto takové oslabení se Slavie pravidelně umisťovala v první trojce. Návrat těchto hráčů z vojny přinesl sešívaným v letech 1956 – 1958 zlatý hattrick. Celkem jsme na hřišti u Vltavy získali sedm mistrovských titulů.

 

Trojské hřiště bylo svědkem mnoha památných vítězných bitev, například prvního kola tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí proti Stahl Henningsdorf z Východního Německa. Slavné bylo také utkání proti marockému mistru ASPTT Rapat, výsledek 12:3 nás posunul mezi čtyři nejlepší celky Evropy.

 

Rugbyový stánek lákal k návštěvě i mnoho známých osobností. Zavítali do něj herci Petr Nárožný, svého času hráč béčka Pragovky, Rudolf Jelínek, Martin Růžek, ale také například globální atletická ikona Emil Zátopek.

 

Samostatnou kapitolu si zaslouží tehdy výborně obsazený turnaj kadetů O šišku Mladého světa, kterého se účastnilo i 20 týmů z celé Evropy, včetně dorostenců z Wallesu, Francie, Východního Německa, Jugoslávie nebo Polska. Všichni si z velikonočního pražského turnaje odváželi zážitky z nezapomenutelné atmosféry. Jedinou kaňkou na „Šišce“ bylo, že ji Slavia za 35 let existence nikdy nevyhrála. Zajímavostí je, že v rámci přestávkového programu turnaje jednou rugbisté vyzvali na kopáčskou soutěž zelenoho-bílého básníka Antonína Panenku. „Nikdy dříve jsem to nezkoušel, ale i tak jsem si vedl dobře a asi z deseti kopáčů jsem obsadil druhé místo,“ vzpomíná čestný prezident fotbalových klokanů, jehož bratr hrál rugby..

 

Z Troje Slavii vyhnala až ničivá povodeň a následně výstavba tunelového komplexu Blanka, a tak od roku 2005 hrajeme ve Vršovicích. Zde jsme v roce 2010 získali dosud poslední titul.

[Autor: Pavel Eichler].

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.