Vzpomínání na Zdeňka Barchánka

Jednal vždy fair play

Ragby hrál Zdeněk Barchánek za první  tým pražské Slavie od roku 1945 do roku 1966. Za tu dobu jako kapitán červenobílých přebíral mnohkrát sadu medailí mistrů republiky.V prosinci roku 1965 odehrál jako sedmatřicetiletý kapitán reprezentace svůj poslední zápas za tehdejší Československo.

Legendu českého ragby bylo často vidět  mezi ragbyovými diváky svého oblíbeného klubu Slavie Praha, ale i mezi fanoušky fotbalistů Slavie. Byl to slušný člověk, kamarád, který se na hřišti i v osobním životě řídil zásadami ragby. Jeho slovo platilo, jednal vždy  fair play a proto  si jej  také všichni vážili,"

zavzpomínal jeho kamarád, spoluhráč a vrstevník

Milan Bělohlávek

Zdeněk byl velkou autoritou klubového života

Zdeňka jsem poznal jako začínající „Bažant“ v roce 1957.Zdeněk už v té době byl legendou Československého ragby. Dokázal strhnout osobním nasazením mužstvo k lepšímu výkonu.

Památný je jeho výrok při mezistátním utkání v Rumunsku před tribunou, kde seděl československý velvyslanec „ Kluci vždyť uměji h…o pojďte do nich!“Za což byl později pokárán.

Jako kapitán mužstva byl pro mě velkou autoritou, a to jak na hřišti tak i v osobním životě. Tato autorita později přešla v osobní přátelství. Byl vždy burcující silou v oddílu. Legendární byla jeho akce z roku 1964, kdy po prohraném zápase s Motorletem nahnal celé mužstvo do hospody U panelárny (také se ji říkalo U prsaté báby), kde se zápas rozebral a z oči do očí si každý vyříkal v čem byla chyba. Po této schůzce jsme už neprohráli ani jedno ligové utkání a získali jsme přebornický titul.

I po skončení hráčské kariéry v roce 1965 Zdeněk zůstával velkou autoritou veškerého klubového života a dění. Byl u všech ročníků příprav tradičních „Jarních větrů“ a Vánočních setkání. Zapojil se i jako funkcionář.

Jakákoliv společenská akce klubu byla bez něj nepředstavitelná. Měl spoustu přátel mezi ragbisty v zahraničí, mezi československými sportovci a fanoušky Slavie.

Nedávná oslava jeho 80. narozenin byla pro mne symbolem věčného životního optimismu a sportovního ducha. Dokazoval, že věk jsou jenom čísla a že člověk je tak starý jak se cítí. Pokud mu zdraví dovolovalo nevynechal jediné ligové a mezistátní utkání.Velkou radost měl z titulu Slavie v roce 2010!

Bylo mi ctí, že jsem se mohl považovat za jeho kamaráda.

Milan Rázga

Zdeněk nám bude chybět

Po Zdeňkovi tu zůstane prázdné místo, což v tomto případě opravdu není klišé. Prázdné místo v Edenu, kde si vlastně ani nedovedu představit, že ho nebudu moci - jako obvykle - přivítat na každém našem domácím zápase.

Pro mne osobně, který jsem měl tu možnost zahrát si i s jeho předčasně odešlým synem, představoval Zdeněk etalon chlapa s velkým CH, člověka s velkou vnitřní silou a moudrostí. Na takové lidi se jen tak nezapomíná a já věřím, že v našich srdcích po něm prázdné místo nezůstane.

Petr Ryvola

Na setkání s ním nelze zapomenout

Zdeňka jsem poznal nejdřive z vyprávéni táty, když začínal reprezentační kariéru, tak Zdeněk v nároďáku končil. Vyslechl jsem spousty příběhů, jak z ragbyového, tak z běžného života.

Do bližšího kontaktu jsem se Zdeňkem dostal až po smrti táty v roce 2002. Vždy když přijel Ivo Paráček z Hannoveru, zavítali společně se Zdeňkem a Milanem Bělohlávkem do Říčan na rohlíky a na gulášek na Rychtu.

Byla to taková nepsaná povinnost. A na tato setkání nejde nejde zapomenout...

David Frydrych

Srdcem Slávista

Se Zdeńkem jsem se poprvé setkal poprvé na tréninku v roce 1959, kdy jsme s Tomášem Říhou poprvé přišli mezi Slávisty do Tyršáku. Zasvěcoval nás do tajů pro nás nové hry, velmi jsme si ho vážili jako výborného hráče, ale i kamaráda. Od té doby jsme s ním prožili mnoho nezapomenutelných tréninků, zápasů, ale i společenských akcí, třetích poločasů, zájezdů.

A to i později, když se pravidelně scházela Stará garda Slavie ještě v Trojském dolíčku. Zasloužil se o dlouholeté přátelské styky s ragbyovými kluby a kamarády v Hanoveru.

Byl výborným kamarádem, aktivně sledoval dění i v mládežnických družstvech, pomáhal i při organizování turnaje kadetů – Šišky Mladého světa, fandil našim hráčům, kteří hráli v reprezentačních družstvech. Spolu s Milanem Bělohlávkem byl pro nás vzorem skalních srdcařů „velké Slavie“.

Dušan Macháček